Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Stařečkovi uvízne v síti zlatá rybka a okamžitě nabízí splnění tří přání. Stařeček se ale lišácky zazubí: „Tak to máš, holka, smůlu. Já jsem totiž kouzelný dědeček.“