Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Boháč jednou vyrazí na ryby. Co se nestane, chytí zlatou rybku. Rybka na něj chvíli kouká, nic neříká. Boháč kouká zase na ni, přemýšlí a po chvíli povídá: "Tak povídej, co bys chtěla?"