Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Baví se dva kreslíři: „Utrpěl jsem nenahraditelnou ztrátu. Můj synek vyhodil moje nejlepší kreslené kousky do smetí.“ „A kolik mu je let?“ „Čtyři a půl roku.“ „No, prosím, tak malý a už se vyzná v umění.“