Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Nemohu vám dát angažmá,“ praví divadelní ředitel adeptovi, „protože nechci ve svém divadle slyšet žádné hrubosti a vulgarity.“ „Ale vždyť já taková slova neříkám,“ brání se adept. „Já vím, ale obecenstvo by je říkalo.“