Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Prodejnou se prodírá holčička a volá na prodavače: „Můžete mě obsloužit hned? Tatínek sedí doma a moc na to čeká.“ „A copak to bude?“ „Toaletní papír.“