Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Učitel povídá mamince jednoho žáka na třídních schůzkách: „Paní, o vašem synovi mohu říci alespoň jednu dobrou věc. Podle toho, jaké má známky, docela určitě neopisuje a nedělá si taháky.“