Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Přijde muž do francouzské restaurace, bužíruje, až má boule za ušima. Po bohaté hostině k němu přistoupí číšník se slovy: „Ráčíte zaplatit?“ „Berete perly?“ „Ano, zajisté.“ „Tak mi ještě přineste ústřice a držte mi palce.“