Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Na břehu řeky říká rybář svému synovi: „Jirko, pojď se podívat, jak tady lítají racky.“ „Ale, tati, neříká se racky, ale rackové.“ „Nepoučuj mne. Přece v hospodě taky lítají facky a ne fackové.“