Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
V divadle o přestávce se ptá dáma pána, který sedí za ní: „Nevadí vám péro na mém klobouku?“ „Vůbec ne, ustřihl jsem ho už na začátku prvního jednání.“