Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Do stanu táborníků vpadne hlídka a křičí: „Honem! V jídelně hoří!“ Vedoucí zvedne klidně hlavu od knížky: „Co se dá dělat. Navečeříme se tedy každý ve svém stanu.“