Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Dva lovce pronásledoval divočák. Jeden z nich v poslední chvíli skočil do jámy, druhý vylezl na strom. Za chvilku se ten první z jámy hbitě vydrápal. „Nelez ven! Ještě tu může být!“ volá ten druhý. „Já už tady ale nemůžu zůstat! Tady dole je medvěd!“