Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Frantík přišel ze školy s poznámkou, že nevěděl, kdo rozbil atom. Jeho otec odepsal učitelce: „Kdo rozbil atom mě nezajímá. Já to stejně platit nebudu.“