Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Slečna na hlídání vítá rodiče, kterým se protáhla večerní návštěva divadla. „Nemusíte se omlouvat, že jdete pozdě. Kdybych měla doma ty dvě vaše zlobidla, taky bych domů moc nespěchala.“