Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Honza půjčil Petrovi nové kolo. Ten odjel a dlouho se nevracel. Honza se vydal ho hledat a po cestě potkal Petrova tatínka. „Pane Novák, neviděl jste někde vašeho Petra?“ „Ale jo, sedí tamhle za rohem v příkopu a spravuje nějaké staré paraple…“