Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Moje rodina,“ říkal povzneseně lord Eustace, „může sledovat své předky zpět až ke králům z Tary.“ „Předpokládám, že byli také v arše Noemově?“ „Ale vůbec ne. Oni měli svoji vlastní loď.“