Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Pane doktore, co mi je? Sáhnu si na hlavu, bolí mě to. Sáhnu si na břicho, bolí mě to. Sáhnu si na nohu a zase mě to bolí. Kam sáhnu, tam mě to bolí.“ Lékař pacienta prohlédne a řekne: „Máte zlomený prst.“