Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Arnoštek přišel k holiči. „Tak, jak chceš ostříhat, Arnoštku?“ „Prosím, stejně, jak to má náš dědeček. S tím prázdným kolečkem uprostřed a kolečko naleštit.“