Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Vyčerpaný lovec se potácí divočinou a na jedné mýtině vidí malé tábořiště se dvěma muži sedícími u ohně. Dopajdá se k nim a ulehčeně vydechne: „Jsem docela rád, že vás vidím... Před třemi dny jsem zabloudil...“ „Moc se neradujte. My jsme zabloudili před třemi týdny...“