Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Dva kamarádi se potkali na autobusové zastávce. „Dlouho jsem tě neviděl. Už jsi se oženil s tou pěknou blondýnkou?“ „Ještě ne!“ „A na co čekáš?“ „Na autobus.“