Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
V jednom skotském kostele při nedělní mši svaté vybíral kostelník do klobouku na opravu kostela. Obešel celý kostel, ale nikdo nic nedal. Když to viděl pan farář na konci mše svaté, s radostí poznamenal: „Děkuji ti, Bože, že jsem dostal nazpět aspoň svůj klobouk.“