Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Na školním výletě se pan učitel zeptal: „Kdopak mi řekne, kterým směrem jdeme?“ „Na jih, pane učiteli,“ odpovídá Frantík. „Velmi dobře, Františku, a jak jsi to poznal?“ „Protože je mi čím dál víc tepleji.“