Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Jedou fotbalisté na zájezd patrovým autobusem. Hráči dole se vesele baví a najednou si všimnou, že nahoře je nějak podezřele ticho. Jeden z nich se tam jde podívat a vidí, že nahoře všichni sedí jak přikovaní, drží se sedadel a vyděšeně zírají před sebe. „Co se děje?“ ptá se překvapeně. „Vám dole je hej, vy tam máte řidiče,“ zní odpověď.