Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
U dveří zazvoní zvonek, majitel bytu jde otevřít a ptá se: „Kdo je?“ Za dveřmi se ozve: „Svědci Jehovovi, chceme si jenom popovídat.“ „A kolik vás je?“ ptá se pán. „Dva.“ „Tak si povídejte.“