Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Učitel k žákům ve druhé třídě: „Kdo jsou lidé, kteří si berou věci, i když jim nepatří?“ Děti nechápou. „Tak například: Co bych byl, Honzíku, kdybych teď nepozorovaně sáhl takhle do tvé kapsy a vytáhl sto korun?“ „Kouzelník, pane učiteli.“