Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Cítila jsem, jak moc nejsem ve formě a tak jsem se rozhodla začít cvičit aerobik. Ohýbala jsem se, kroutila se, skákala, hopsala, hodinu jsem to rozdýchávala. Ale když se mi nakonec podařilo do toho dresu nacpat, hodina aerobiku byla u konce.“