Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Jsi u nás právě rok. Hned, jak jsi nastoupil, stal ses vedoucím oddělení. Za tři měsíce jsi byl povýšený. Doufám tedy, že jsi u nás spokojený!“ říká ředitel mladému zaměstnanci. „Ano, tatínku.“