Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
V bytě zazvonil telefon. Sluchátko vzal čtyřletý Jarda. „Tatínek není doma… Maminka taky není doma… Ne, jsem tady jenom já, babička a kočka Líza. Babička neslyší a kočka neumí mluvit.“