Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Paní si kupuje kostýmek, prodavačka jí radí: „Tenhle si vezměte, letos budou sukně kratší.“ „To já bych si vzala, jenže mi k němu, žel, zůstanou letošní nohy!“