Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Kde máte toho krásného papouška?“ táže se host. „Po zdražení telefonních poplatků jsme ho museli dát pryč,“ přiznává se smutkem v hlase paní, „kdykoliv jsme odešli do práce, tak si telefonoval s přítelkyní v Brazílii.“