Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Hajný jde na procházku s tchořem. Potká ho známý a zvědavě se ptá: „Ochočeného tchoře jsem ještě neviděl. Kam ho dáváte na noc?“ „Spí se mnou v posteli a zahřívá mi nohy,“ chlubí se hajný. „A co ten zápach?“ „Už si, chuděra, zvykl.“