Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Pane řidiči, jel jste v obci téměř stokilometrovou rychlostí! Zaplatíte pokutu!“ „Velmi rád,“ souhlasí řidič, „ale mohl byste mi dát potvrzení, že jsem opravdu jel téměř stovkou? Víte, já chci tuhle rachotinu prodat…“