Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Pane doktore,“ svěřuje se lékaři pacientka v nejlepších letech. „Po každém obědě na mě přichází spánek. Co mám dělat, abych neusnula u stolu?“ „Lehněte si na kanape, milostivá paní.“