Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Přišel dědeček na návštěvu a viděl, jak si vnuci hrají na indiány. „Mohu si s vámi taky zahrát?“ „Ale, dědo, tebe nemůžeme potřebovat. Ty už jsi skalpovaný.“