Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Po ulici jdou dva kluci a snaží se jeden druhého přetrumfnout v rozumech. „Víš, proč má slon modré oči?“ „To teda nevím.“ „Aby se mohl schovat v borůvkách!“ „Ale já nikdy slona v borůvkách neviděl.“ „Vidíš, jak je dobře zamaskovaný!“