Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Chlubí se táta MacCormik kamarádům v hospodě: „Koupil jsem dětem velice výhodnou hračku. Jezevčíka. Můžou ho hladit všechny tři najednou.“ „No jo, ale když jde ven, tak vám vyvrzá všechno teplo z domu.“ „Nevyvrzá! Já ho naučil chodit po zadních.“