Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Měl jsem tak bezvadně pojištěného svého trabanta, že když jsem ho v zatáčce v šedesáti nezvládl a rozbil ho na maděru, tak mi pojišťovna vyplatila tolik peněz, že jsem si za ně hned koupil nadupaného sporťáka. Chceš svézt?“