Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Rozzlobila se paní na služku: „Prosím vás, co jste to dělala? Můžete mi vysvětlit, jak jste mohla rozbít tak krásný talířek?“ „Můžu,“ špitla služka a sáhla po druhém krásném talířku. „Takhle…“