Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Maminka se rozhlíží po letišti a říká tatínkovi: „To máme ale zavazadel, škoda, že jsme s sebou nevzali i botník.“ „Na co, prosím tě, botník?“ „No, já jen že na něm máme položené letenky.“