Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Mladý muž chce udělat dojem na svou přítelkyni, a tak ji vezme do velice vybrané italské restaurace. Když tak chvíli usrkávají lahodné, značkové víno, vezme mladý muž jídelní menu a zasvěceným okem jej studuje. „Dáme si Giuseppe Spondalucci,“ konečně řekne. „Promiňte, pane,“ řekne číšník. „To je majitel.“