Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Ti železniční dělníci, co dělají na těch kolejích, jsou strašně líní,“stěžuje si u kávy jedna postarší dáma druhé. „Proč myslíte?“ „No, kdykoliv tady projíždím, stojí vedle kolejí a flákají se!“