Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Učitel se ptá žáka: „Pověz nám, Jirko, co se dává do jitrnic?“ „Nepovím!“ „Ty nevíš? Vždyť tvůj tatínek je řezník!“ „Kdybych to řekl, tak bych od něj dostal výprask.“