Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Leží muž s chřipkou v posteli, když vtom někdo zazvoní. Za dveřmi stojí malinká deseticentimetrová smrtka. Jak ji uvidí, zarazí se, ale pak říká: „Ty si jdeš pro mě?“ „Ne, pro křečka.“