Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Malý Pepíček doma zvedne telefon, chvilku něco povídá a pak jde za tatínkem a říká: „Volal Jirkův táta, že mu máš dát opsat můj domácí úkol, až ho spočítáš.“