Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Propána, Ivánku, musíme rychle domů, nebo vyhoříme! Zapomněla jsem vypnout žehličku.“ „Jen klid, mami, nic se nemůže stát. Já zas zapomněl zavřít vodovodní kohoutek.“