Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Jirka a Mirek spolu postávají na školní chodbě. „Nechápu, Mirku, jak od sebe rozeznáš ty Bartošovy holky. Vždyť jako dvojčata jsou k nerozeznání.“ „To je jednoduché. Věrka se vždycky začervená, když se potkáme!“