Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Učitel vyslýchá žáčka: „Tvoje slohové cvičení na téma Můj pes je úplně stejné jako práce tvého bratra! To tys to opsal od něho?“ „Ne, ale je to ten samý pes!“