Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Jirka je na návštěvě u Mirka. „Neodcházej ještě, copak nevidíš, jak venku lije?“ přesvědčuje Mirek Jirku. „Já ti zatím zahraji na kytaru.“ „Díky, kamaráde, to nemusí být, tolik tam zas neprší!“