Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Rybář dlouho nemohl nic chytit, až konečně vytáhl malého kapříka. Prohlédl si ho, vzdychl, pohladil ho, hodil zpátky do vody a řekl: „Hezky se vrať domů, pozdravuj pány rodiče a zítra připlav s nimi.“