Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Řekněte mi, Jean, zachoval jsem se k vám někdy sobecky?“ „Nemohu si stěžovat, sire.“ „To jsem takový dobrák?“ „Nikoli sire, ale nemohu si stěžovat, protože nemám komu.“