Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Pepík byl na návštěvě u babičky a protože moc zlobil, zavřela ho za trest do kurníku. „Zavřít mě můžeš, babi,“ volá ze svého vězení, „ale vajíčka ti snášet nebudu!“